Zvládání specifických poruch chování

Specifické poruchy chování mohou být pro děti i pro jejich okolí zvlášť náročné. Tyto poruchy se projevují různými neobvyklými nebo problematickými způsoby chování a výrazně ovlivňují kvalitu života postižených jednotlivců i jejich okolí. V tomto článku se zaměříme na strategie a techniky, které mohou pomoci lépe porozumět a zvládnout specifické poruchy chování.

Porozumění specifickým poruchám chování

Abyste mohli se specifickými poruchami chování pracovat, je potřeba nejprve zjistit, o jakou poruchu se jedná. Po správné diagnóze se teprve může začít hovořit o plánu léčby. Je třeba si uvědomit, že se nejedná o pouhé „problémy v chování“, nepozornost nebo neposlušnost. Asi nejčastějšími poruchami chování, které se u dětí řeší jsou ADD a ADHD.

Diagnostika ADHD

Diagnostika ADHD (Attention-Deficit/Hyperactivity Disorder) a ADD (Attention Deficit Disorder, což byla dříve používaná terminologie, nyní se obvykle označuje jako ADHD bez hyperaktivity) zahrnuje několik kroků a kritérií. Diagnózu by měl stanovit kvalifikovaný lékař nebo psychoterapeut na základě důkladného hodnocení.

Klinické hodnocení

Začíná se tím, že lékař nebo psychoterapeut provede klinické hodnocení pacienta. To zahrnuje podrobný rozhovor s pacientem a jeho rodinou, aby lékař získal informace o symptomech, jejich trvání a dopadech na každodenní život.

Fyzické vyšetření

Lékař pravděpodobně provede fyzické vyšetření k vyloučení možných fyzických problémů, které by mohly způsobovat podobné symptomy.

Psychologické hodnocení

K diagnostice ADHD patří psychologické hodnocení, které zahrnuje použití standardizovaných dotazníků a psychologických testů. Tyto nástroje mohou poskytnout objektivní data o symptomech ADHD.

Kritéria pro diagnózu

Aby bylo možné stanovit diagnózu ADHD musí být splněna určitá kritéria. Pacient má řadu charakteristických symptomů, jako je nedostatek pozornosti, impulzivita a hyperaktivita. Kategorie symptomů pak od sebe oddělují různé typy ADHD (např. převážně nepozorný typ, převážně hyperaktivně-impulzivní typ nebo kombinovaný typ).

Tyto symptomy musí přetrvávat alespoň šest měsíců a být nadměrné ve srovnání s věkem a vývojovým stupněm pacienta. V některých případech se doporučuje sledování symptomů po určitou dobu, abyste zajistili, že symptomy trvají a nejsou jen dočasné.

Důležité je vyloučit jiné psychické poruchy, které by mohly mít podobné symptomy, jako je úzkost, deprese nebo poruchy učení.

Je důležité, aby diagnostika ADHD byla prováděna pečlivě a zodpovědně. Jedině tak se zajistí správné stanovení diagnózy a následné vhodné léčebné postupy. Po diagnóze lze zvažovat léčebné možnosti, které mohou zahrnovat farmakoterapii (léky) nebo psychoterapii (terapeutické intervence). Případně kombinaci obojího.

Symptomy ADHD způsobují významné problémy nebo obtíže hned v několika oblastech života, jako je škola, práce, rodina nebo mezilidské vztahy. S tím pak potřebují pacienti pomoci od svého okolí, protože nejsou sami schopni situaci zvládnout.

Kromě léků výrazně pomáhá i terapie, která učí pacienta pracovat se svou poruchou. Pomáhá mu zvládat impulsivitu, učí ho pracovat s časem a plánováním činností. Pokud se s léčbou začne včas, je tu navíc i velká pravděpodobnost zvládnutí problémů a zapojení se do běžného života.

Poruchy chování nesouvisí s inteligencí, velmi často jsou lidé s ADHD velmi inteligentní, někdy dokonce i nadprůměrně inteligentní. Jejich výsledky tomu však neodpovídají, protože mají sníženou schopnost soustředění. Pokud se však naučí pracovat s tímto problémem, mají velkou šanci uspět. Neváhejte proto začít problémy řešit včas a navštivte odborníka, který vám pomůže s diagnózou i následnou péčí.