Možná vás napadne, co je to za chlapa, se kterým mám probírat svůj život.
Jmenuji se Pavel Vacek. Je mi padesát pět a jsem celkem normální. Jsem třicet šest let šťastně ženatý, mám dospělou dceru. Mám rád takové běžné věci jako svíčkovou, děti, zvířata, srandu a vaření.
Co tam s ním budu dělat?
No, hlavně už nebudete na svůj život nebo jeho těžší část sami, budu s vámi. Tedy, jestli vám budu vyhovovat, to si rozhodnete sami. A budeme si povídat. Vy mě vezmete do svého života, tam, kam chcete. Zastavíme se, vybalíme spolu batoh vašeho života, něco přebalíme, vyndáme, co bylo vespod. Znovu zabalíme a půjdete dál. Vše se vám ponese lépe. Dobrá zpráva je, že všechno, co ke svému spokojenému životu potřebujete, v tom batohu už dávno máte.
Kde ten chlap bere odvahu probírat se mnou můj život?
Základem je určitě univerzita, v mém případě Univerzita Komenského. Tam jsem se naučil psychologii a pedagogiku dospělých. Důležitý je psychoterapeutický výcvik, v mém případě směr narativní, systemický a krátkodobá terapie zaměřená na cíl. Mou praxi doprovází supervize.
Kde pracoval a čím v životě prošel?
Šestnáct let jsem pracoval ve farmacii, hlavně v oblasti onkologie a psychiatrie jako trenér, kouč a terapeut. Potom deset let přednášel především aplikovanou psychologii – to je „aby byl člověk spokojený sám se sebou“. Mám za sebou řadu dalšího vzdělávání v zahraničí, které bohatě využívám v denní praxi s klientem. Zároveň musím dodat, že nejkvalitnějšího vzdělávání se mi dostalo díky vzdělávání u nás. Ale nejvíc mi přinesla práce v Alzheimer centru, kde jsem pracoval jako ošetřovatel, myl, přebaloval a krmil nemocné.
Zobrazit více
Zobrazit méně