Psychoterapie, aneb transakční analýza.

Jak se chováme, jednáme a mluvíme ovlivňuje to, jak se chovají ostatní k nám, tedy jak s námi jednají, jak se k nám chovají a mluví s námi. Tato témata jsou součástí psychoterapie. Také podle toho o nás přemýšlí a hodnotí nás. V následujících několika článcích se pokusím popsat ty základní varianty chování, ke kterým můžeme tíhnout, nebo se tak více či méně chováme a také odezvu okolí na tyto varianty našeho chování a jednání. Totiž to jaké máme vztahy s okolím ovlivňuje to jak se cítíme, jak se vnímáme. A samozřejmě to má vliv i na to zda, nebo jak velké máme problémy s depresí, úzkostí a závislostí. Stejně to může ovlivňovat naše závislosti třeba na jídle a třeba schopnost s jídlem nebo nejezením bojovat. Psychoterapie může pomoci.

Co se stává?

Můžeme se chovat jako rodič, dospělý nebo dítě, stejně ale tak můžeme reagovat na lidi kolem nás, na partnera, partnerku, šéfa nebo přátele. Rodič v tomto případě znamená některý ze stylu jeho chování, například je autoritativní, dominantní nebo naopak ochraňující, konejšivý. Dítě v tomto smyslu může být například vzdorovité, jakoby drzé ale i bezmocné, odevzdané a podřízené. Ideálem by pro nás měla být snaha chovat se a jednat jako dospělý. Dospělá, autonomní bytost, která bez manipulace jasně říká co si přeje, co cítí a co bude dělat. V našem chování, i když jsme věkem dospělí se může vyskytovat i chování zmíněného rodiče nebo dítěte.

Představit si to můžeme jako dětskou houpačku v parku. Když jsme nahoře a chováme se jako rodič ten naproti nám je dole a chová se jako dítě. V okamžiku kdy se s námi houpačka zhoupne dolů jsme v roli dítěte a ten naproti je v roli rodiče. Nejlepší a nejvýhodnější je držet s tím naproti rovnováhu, to znamená chovat se jako dospělý a být s ním ve stejné výšce. Komunikace je pak přehledná bezpečná a vede do cíle.