Psychoterapie, aneb transakční analýza

Přemýšleli jste někdy o tom, proč se k vám někteří lidé chovají tak, jak se chovají? A naopak, proč se vy daným způsobem chováte vy k okolí? Způsob, jakým se chováme, jednáme a mluvíme, přímo ovlivňuje to, jak se chovají ostatní k nám, tedy jak s námi jednají, chovají se k nám a mluví s námi. Možná vás to překvapí, ale i tato témata jsou součástí psychoterapie.

Kromě toho, že s námi lidé podle toho jednají, také podle toho o nás přemýšlí a hodnotí nás. V následujících několika článcích se pokusím popsat ty základní varianty chování, ke kterým můžeme tíhnout, a také odezvu okolí na tyto varianty našeho chování a jednání.

Naše vztahy s okolím totiž ovlivňují to, jak se cítíme a jak se vnímáme. A samozřejmě to má také vliv i na to zda nebo jak velké máme problémy s depresí, úzkostí a závislostí. Stejně tak to může ovlivňovat i naše závislosti, například na alkoholu nebo jídle a třeba schopnost s alkoholem, jídlem nebo nejezením bojovat. Psychoterapie může v těchto případech výrazně pomoci.

Co se běžně stává?

Psychologie rozeznává tři základní vzorce chování. Můžeme se chovat jako rodič, dospělý nebo dítě, stejně ale tak můžeme reagovat na lidi kolem nás, partnera, partnerku, šéfa nebo přátele.

Rodič v tomto případě znamená některý ze stylu jeho chování, například je autoritativní, dominantní nebo naopak ochraňující, konejšivý. Dítě v tomto smyslu může být například vzdorovité, drzé, ale i bezmocné, odevzdané a podřízené.

Ideální je chovat se a jednat jako dospělý. Dospělá, autonomní bytost, která bez manipulace jasně říká, co si přeje, co cítí a co bude dělat. V našem chování, i když jsme věkem dospělí, se může vyskytovat i chování zmíněného rodiče nebo dítěte.

Představit si to můžeme jako dětskou houpačku v parku. Když jsme nahoře a chováme se jako rodič, ten naproti nám je dole a chová se jako dítě. V okamžiku, kdy se s námi houpačka zhoupne dolů, jsme v roli dítěte a ten naproti je v roli rodiče. Nejlepší a nejvýhodnější je držet s tím naproti rovnováhu, to znamená chovat se jako dospělý a být s ním ve stejné výšce. Komunikace je pak přehledná a bezpečná a vede do zdárného cíle.

To, že je to ideální, ovšem neznamená, že to tak je. Problémy v komunikaci právě pramení z nerovnováhy v rolích. Často se stává, že pokud k vám někdo začne komunikovat z pozice rodiče, automaticky vás nutí postavit se do role dítěte. A naopak, pokud se váš komunikační partner bude chovat jako dítě, automaticky vás nutí stavět se do role rodiče.

Na psychoterapiích vám pomohu zvládnout komunikaci tak, abyste se nenechali dotlačit někam, kam nechcete. I poznat, když se s vámi někdo bude snažit manipulovat.