Nové přístupy k léčbě alkoholismu

Většina lidí si pod pojmem léčba alkoholismu představí pobyt v léčebně a doživotní abstinenci. Podle nejnovějších zjištění to však nemusí být jediná cesta. Existují totiž i další možnosti terapie a medikace, které jsou efektivní zejména pro méně rozvinuté formy závislosti.

Abstinence – jediná cesta k léčbě alkoholismu?

Většina alkoholiků se pobytu v léčebně a následné doživotní abstinence bojí. Spojuje si s ní nálepku alkoholika, ztrátu svobody či společenského zázemí. Častějším důvodem však bývá přesvědčení, že na tom zkrátka „nejsme ještě tak špatně“, aby byla dlouhodobá hospitalizace nutná. Toto přesvědčení může v některých případech znamenat popírání závažnosti problému a v jiných to může být pravda. Je však třeba si uvědomit, že v případě těžké formy závislosti (chronického alkoholismu) má tato forma léčby své nezastupitelné místo a bývá jedinou cestou, jak alkoholikovi pomoci.

U lehčích forem alkoholismu však léčebna nemusí být jedinou možnou cestou. V minulosti se odborníci domnívali, že existuje pevná hranice mezi alkoholikem a ne-alkoholikem, moderní adiktologie však vznik závislosti považuje za kontinuální proces a rozlišuje různá stádia. Ukazatelem pro stupeň závažnosti alkoholismu není pouze množství vypitého alkoholu či míra narušení tělesné a duševní rovnováhy, ale především psychologické motivy nadměrné konzumace.

V České republice vyhledávají pomoc s léčbou alkoholismu především lidé v nejtěžších stádiích závislosti. Tento trend je bohužel velmi nebezpečný, protože léčba je v takovém případě náročná a počet relapsů poměrně vysoký. Pokud si však závislý problém připustí včas, může problém vyřešit ambulantní cestou. Terapie je snazší, účinnější a obejde se i bez drastičtějších zásahů do běžného životního stylu.

Sekundární prevence

Poměrně novým přístupem je nedirektivní léčba závislosti, tzv. terapie kontrolovaného pití. Tento ambulantní druh léčby pochází z USA a v Evropě se rozšířil díky práci německého profesora psychologie, Joachima Koerkela. Kontrolovaná konzumace alkoholu se indikuje pro pacienty s nerozvinutými formami závislosti, jejichž patologická konzumace má především psychologické spouštěče.

Non-abstinentní terapii nelze zaměňovat za pouhé řízené snižování dávek alkoholu. Takové pokusy bohužel často bývají neúspěšné. Je potřeba si uvědomit, že kontrolovaná konzumace alkoholu je náročný terapeutický proces, který se zaměřuje především na posílení sebekontroly a hlubší pochopení rizikových okolností konzumace. Stěžejním úkolem terapie je odhalení a ošetření psychologických příčin nadměrného pití.

Léky na alkoholismus

Tradiční abstinentní terapie se kombinuje s lékem, který obsahuje účinnou látku disulfiram a je známý pod obchodním názvem Antabus. Pokud se pacient, po užití Antabusu napije nějakého alkoholického nápoje, způsobí mu to poměrně silnou tělesnou nevolnost. 

Ambulantní terapie se mohou v případě zájmu pacienta podpořit tzv. anticravingovými preparáty. Tyto léky se v mozku navazují na receptory přijímající etanol a znemožňují tak dosáhnout silné intoxikace alkoholem. V praxi tedy pomáhají konzumentovi snížit počet vypitých alkoholických nápojů a pomáhají mu nastavit „záklopku“.

Nepropít se do těžké závislosti

Kontrolovaná konzumace alkoholu není vhodná pro všechny, ale může to být cesta. Aby však mohl pacient tuto léčbu podstoupit a byla účinná, je před zahájením třeba absolvovat diagnostické vyšetření a zjistit míru závažnosti problému. Zároveň je potřeba před začátkem zvládnout 3měsíční abstinenci.

Při terapii závislosti na alkoholu platí stejné pravidlo, jako u všech dalších onemocnění. Čím dříve se problém odhalí a začne řešit, tím jednodušší, kratší a účinnější je jeho léčba.