Jak funguje psychoterapie?

Psychoterapie – jedněmi podceňovaná, jinými idealizovaná disciplína. Způsob, jakým na psychoterapii nahlížíte, je jedním z faktorů, který přímo ovlivňuje její účinek, dalším může být i konkrétní typ terapie. Podle výzkumů se dá říci, že je pravděpodobnější, že vám terapie pomůže, když jí věříte. Jistě to ovšem nevíme. Co je však jisté, základní prvky dobré terapie jsou stejné bez ohledu na konkrétní školu a směr.

Psychoterapie má už ze své definice za cíl odstranění nebo zmírnění potíží, nemoci nebo poruch duše. V jejím průběhu dochází ke změnám v prožívání a chování klienta. Co ale v psychoterapii opravdu funguje a dělá ji užitečnou? Jsou to techniky, věk nebo teoretické zaměření terapeuta? A co dalšího ovlivňuje, jaké výsledky bude mít psychoterapeutické počínání? To jsou otázky, které si možná kladete i vy.

Věřte nebo ne, ale je to skutečně i to, jestli na psychoterapii věříte nebo ne. Právě způsob, jakým na psychoterapii nahlížíte, je jedním z faktorů, který přímo ovlivňuje účinek samotné terapie. Vaše očekávání a to, zda věříte, že vám psychoterapie pomůže, má 15% podíl na celkovém terapeutickém efektu. Podle Michaela J. Lamberta se řadí na stejnou úroveň (také 15 %) jako samotné techniky či postupy, které terapeut používá. 30% podíl pak připisuje tzv. společným faktorům v psychoterapii. Konečně celých 40 % vlivu Lambert připisuje okolnostem mimo samotnou terapii (osobnost klienta, příznivé vlivy prostředí apod.).

Zjednodušeně řečeno se dá říct, že pokud věříte, že vám psychoterapie může pomoci, jste nastaveni na změnu a máte-li podporu ve svém okolí, máte z půlky vyhráno ještě, než zaťukáte na moje dveře. To je velmi dobrá zpráva pro ty, kteří věří ve vlastní sílu a v to, že mají život ve svých rukou. Horší pro ty, kteří čekají „kouzelnou radu“, jak rychle změnit svůj život.

Jaké faktory fungují napříč terapeutickými školami a přístupy?

1. Terapeutický vztah.

Vztah mezi mnou (terapeutem) a vámi (klientem) je založený na důvěře a vašem očekávání, že vám mohu pomoci. Nabídnu vám empatické a bezpečné prostředí a přijmu vás takového jaký jste. Často je to poprvé, kdy lidé, kteří ke mně přichází takové přijetí zažívají. Tento vztah je základní podmínkou pro další práci a změnu. Aby mohl dobrý terapeutický vztah vniknout, je potřeba, aby bylo splněno mnoho faktorů na obou stranách. Je to také otázka obyčejné lidské sympatie, zda si dovedete představit, že právě mě dokážete svěřit svá trápení. Může stát, že i vyhlášený terapeut vám prostě nesedne.

Je to jako s každým lidským vztahem: když si nepadnete do noty, neznamená to, že je něco špatně. Znamená to jen, že potřebujete něco jiného.

2. Výklad a porozumění svým potížím, symptomům, sobě samému. 

Terapeutický účinek pak nezávisí na brilantnosti vědeckého terapeutického výkladu, ale spíše na tom, zda je tento výklad pro vás srozumitelný a můžete ho přijmout jako smysluplné vysvětlení toho, co se s vámi děje. Srozumitelnost a lidskost je vždy užitečnější než terminologicky přesný výklad teorie.

3. Emoční uvolnění, katarze. 

Samotná příležitost ventilovat svoje starosti, potíže a traumatické zážitky s plným emočním doprovodem je dalším významným faktorem posilujícím úspěch terapie.

4. Konfrontace s vlastními problémy. 

Postavit se vlastním problémům, neuhýbat před nimi. To je způsob, jak se naučit realisticky čelit vlastním problémům a zažít pocit úspěchu, že je dokážu zvládnout.

5. Posílení a podpora. 

Všichni terapeuti bez ohledu na teoretickou orientaci se snaží posilovat svými slovy a chováním u klienta to, co mu pomáhá, co funguje. A pomáhají tak k opouštění nefunkčních způsobů chování.Ti, kteří prošli zkušeností psychoterapie, si mohou sami zkusit odpovědět, co fungovalo právě jim. Většinou je to dobře namíchaný koktejl výše uvedených přísad.

Různé cesty, jeden cíl

Když jsme u společných faktorů, které fungují napříč psychoterapeutickými školami, asi bychom měli vyjasnit, jestli to znamená, že všechny jsou stejně účinné? Obecně lze říct, že výzkumy neprokázaly významné rozdíly mezi jednotlivými školami a přístupy. V mnohých případech existuje více možností, jak klientovi pomoci ke zlepšení jeho potíží. Velmi odlišné mechanismy mohou vést k podobnému výsledku.

Z některých výzkumů a klinických zkušeností se zdá, že u některých typů potíží mohou být přeci jen o něco účinnější některé konkrétní přístupy. Například u konkrétních fobií se doporučuje kognitivně-behaviorální přístup s technikou desenzibilizace a nácviku. Naopak u klientů s pocity životní nespokojenosti, ztráty smyslu života by mohla být vhodnější spíše humanisticky orientovaná rogersovská terapie nebo logoterapie. U poruch osobnosti pak spíše analyticky orientované směry (psychoanalýza). V současné době se prosazuje trend k propojování jednotlivých přístupů. Vždy je nejdůležitější zamyslet se nad tím, co hledáte a co vám vyhovuje.

Na prvním sezení se navzájem poznáme a můžeme probrat i možnosti a typy terapie, které by vám mohly vyhovovat.