ADHD dospělých a emoce.

Radost, smutek a všechny ostatní emoce cloumají s každým z nás. To všichni známe. Je to přirozené a každý z nás emoce tak či jinak vnímá a prožívá. ADHD dospělých a emoce se dá popsat jako stav ode zdi ke zdi. Je těžké zvládat zklamání, hněv, radost a obavy současně s ADHD. Je pro nás s ADHD dospělých těžké opustit myšlenku a pocity, takže když se hněvame, hněvame se dlouho a intenzivně. Obdobně to máme i s radostí, toužením a zklamáním. ADHD dospělých a emoce je celkem rychlý kolotoč.

Problém je navíc v tom že emoci vnímáme natolik intenzivně, že se přestávame věnovat jiným, důležitějším úkolům. Prostě to v té hlavě pořád je a nechce to pryč a vrtá to v ní jako červotoč. A samozřejmě nejen v hlavě. Každý z nás může emoce vnímat jinak a také jinde. Někomu z nás sedí smutek v tam kde je žaludek a tam ho vnímáme. Jiný člověk může obdobné pocity a emoce cítit tam, kde je srdce.

Asertivita a ADHD.

Určitě je pro nás co máme ADHD dospělých dobré, když se naučíme o našich emocích mluvit a nebudeme je skrývat. Je to jako s papiňákem, tenhle hrnec udrží hodně páry ale, když ji nebudeme odpouštět stejně nakonec vybouchne. Cestou jak se naučit pracovat s emocemi je znát svá asertivní lidská práva. Kdy pomocí nich bráníme, chráníme a prosazujeme sebe. My s ADHD dospělých si výtek, opravování a napomenutí užijeme od malička dost, takže máme pocit že žít s chybou je pro nás nevyhnutné. Ale pozor, mnohdy jsou nám naše chyby a omyly podsouvány neoprávněně a my se vlastně potýkáme s chybami druhých. Mezi tyto chyby patří hlavně manipulace. Kdy nám jsou vyčítány věci, které nejsou naše a neneseme za ně zodpovědnost. Jednou z cest jak se naučit rozlišovat co je a co není má chyba je psychoterapie. Kdy se tématem asertivity na jednotlivých sezeních intenzivně zabýváme.